Čas od času je u mě na návštěvě pejsek mých rodičů. Je to stvoření veselé a přátelské a u mých žáků se těší vcelku oblibě. 🐕🦺
Jeho rozvernost bývá však během hodiny klavíru poněkud na obtíž, takže ho nechávám zavřeného v předsíni.
Kde si může podřimovat a užívat hudby.
Tak jsem si tedy aspoň malovala.
Obvykle to opravdu fungovalo.
Ale to by s ním v té malé místnosti nesměla zůstat i houska vonící šunkou 🙈.
A jako bonus navíc byla tato lákavá pochoutka schovaná v batohu.
Zajímavá výzva pro zpestření čekání v předsíni!
Přemýšlím, jak dlouho Wilda odolával pokušení. Tipuji tak pět minut. Počkal si, až se vedle zabereme do hraní na klavír a šel na to. Se zručností zločince vybrakoval mé studentce batoh. 🫢
Zatímco my dvě ve vedlejší místnosti s vervou bušily do piana.
Po skončení hodiny odešla slečna do předsíně a hned se vrátila a velmi zdvořile řekla: “Mohla bych si prosím půjčit smetáček a lopatku? Má houska tu způsobila trochu nepořádek. Ráda bych ho uklidila”.
A uprostřed předsíně ležel Wilda mezi zbytky papírového sáčku a drobky z housky.
A jeho výraz zřetelně pravil:
“Říkej si, co chceš. Tohle stálo za to”.
